O systemice

Systemický přístup je obecný, otevřený a eklektický vědecký model zahrnující teorie, jimž je společné neredukcionalistické zacházení s komplexitou. Jeho paradigmatem je užitečnost a účinnost v rámci psychických a sociálních systémů.

To znamená, že systemický přístup nehledá a nehlásá univerzální pravdy - jak máte vychovávat děti, řídit firmu, zda je velká ambicióznost dobrá, nebo špatná. Může nabízet různé osvědčené modely, ale snaží se, aby si lidé, skupiny a organizace našly svoje vlastní funkční řešení.

Systemická teorie a praxe

Systemický přístup se začal formovat jako vědecký model v druhé polovině dvacátého století jako výsledek postupující změny paradigmatu v přírodních i společenských vědách, kdy tradiční mechanistický (objektivistický) přístup začal narážet na principy fungování živých (biologických, psychických a sociálních) systémů, a bylo nutno vytvořit diametrálně odlišnou metodologii, která by specifika živých systémů respektovala.

Systemický přístup lze v současné době považovat za ucelený vědecký systém, který má své teoretické základy, soubor praktických principů, postupů a technik a masivní uplatnění v praxi. Ačkoli byl zpočátku vytvářen v rámci "pomáhajících" oborů, kde tradiční postupy (vyřízneme, opravíme…) viditelně selhávaly, postupně se rozšiřoval do dalších aplikačních oblastí a dnes jej najdete všude tam, kde se s lidmi pracuje jako s lidmi, a ne jako se stroji.

Systemický přístup stojí na postulátech radikálního konstruktivismu a strukturálního determinismu, že živé systémy jsou operacionálně uzavřené. Obraz světa nevzniká zapisováním vnějších jevů do kognitivní mapy subjektu, vzniká vzájemným utvářením mapy a struktury organismu. Zároveň, reakce člověka na interakci s prostředím jsou determinovány jeho aktuálními možnostmi reagovat, a to jak v doméně biologické, tak i sociální. Struktura prostředí tak nemůže specifikovat jeho změny, může je pouze navozovat. Epistemologickým důsledkem je, že nemůžeme ani potvrdit, ani odmítnout objektivní realitu - tak se systemický přístup vyhýbá extrémům realismu (materialismu) a solipsismu. Pro metodologický pohled to pak znamená, že kauzalita je cirkulární, nikoli lineárně tautologická. Namísto reality jako vztažného bodu je zdůrazněna spojitost (koherence) a soudržnost (konzistence) systémů přesvědčení.

V mnoha případech pro člověka, jeho vztahy a pro celé organizace není užitečné (a dokonce ani možné) hledat pravdu - ten jediný správný výklad světa a jeho jevů. Nálepka „zlobivé dítě“ může vzniknout v hlavě paní učitelky, a bude následovat trest a potřeba dítě „spravit“. A rodiče se pak nestačí divit, protože v jejich očích je dítě hodné. A jaké tedy dítě je? To se nikdy nedozvíme – nemáme jak. A lze přemýšlet dál: je nálepka „zlobivé dítě“ skutečně jen reakce na projevy dítěte, nebo potřeba paní učitelky zbavit se obrovské tíže zodpovědnosti za výsledek výuky? Nebo kombinace? A co bylo dřív, slepice, nebo vejce? Schopnost uvědomovat si, že svým přemýšlením vytváříme (konstruujeme) svět, který je pro nás realitou, nám dává možnost konstruovat si svůj svět užitečně a smysluplně a pružně měnit své interpretace tak, aby se nám i lidem okolo nás v tomto světě lépe (užitečněji, příjemněji…) žilo.

Systemický přístup umožňuje chápat lidi jako autonomní a neinstruovatelné bytosti, které ve vzájemných vztazích zůstávají pro sebe navzájem neprůhledné. Proto jim nelze ani úplně porozumět, ani je libovolně měnit či instruovat. Poznání a komunikace jsou považovány za navzájem provázané procesy. Poznatek je chápán jako závislý na pozorovateli, čímž odpadá objektivita coby kritérium „dobrého“ vědění. Místo stále lepšího „pochopení“ jedinců a systémů vystupuje do popředí poznávající člověk (pozorovatel) se svým osobním pozadím (předchozími zkušenostmi, systémy víry, tabu a „slepými skvrnami“). Tento přístup tak umožňuje nacházet další účinné – byť leckdy nonkonformní - cesty v pomáhání, rozvoji, ovlivňování a řízení lidí.

Co se stane, když zadáte podřízenému (dítěti, manželovi….) jasný úkol? V mnoha případech ho splní, někdy jinak, než jste si představovali, někdy výsledek předčí očekávání, jindy je tragický. Občas se úkol nesplní vůbec a dotyčný se diví, že to v životě neslyšel. Někdy vás s úkolem druhá strana hned pošle do háje. Zatímco stroj (počítač, robot) by přesně vykonal to, co mu bylo naprogramováno. O kvalitě zadání to tedy není. Lidé však nejsou stroje a nemůžeme s nimi tak ani zacházet – nemůžeme předpokládat, že přesně a do puntíku splní to, co si přejeme, i když je zadání sebelepší. To nás v systemickém přístupu nutí hledat nové způsoby interakce s druhými, které by zvýšily pravděpodobnost, že se naše zadání naplní.

Systemicky zaměření profesionálové (manažeři, koučové, obchodníci, poradci, učitelé, rodiče apod.) vycházejí z plné autonomie osob, se kterými pracují, a umí je vnímat jako plně kompetentní, tedy jako „experty na sebe sama“. Přitom individuální prožívání jedinců chápou jako subjektivní zpracování zkušeností plynoucích z jejich životní historie; z afektivních a kognitivních zkušeností vztahů. Systemická praxe se zaměřuje na to, jak členové sociálních systémů pomocí jednáníjazyka skutečnosti vytvářejí a jak tyto skutečnosti pomocí specifických vzorců a interakčních procesů udržují.

Pokud toho, kdo sedí naproti vám, automaticky začnete považovat za nekompetentního (tohle neumí, tamto nezvládá, svůj problém neumí vyřešit…), stavíte se experty na jeho život a přecházíte do poučovací role. „Tohle nedělej, tamtoho dělej víc, tady přitlač, tady uber“. Potíž je, že i dobře míněné rady vychází z vašeho života a zkušeností, ale s druhou stranou mají jen pramálo společného - velmi pravděpodobně tedy nebudou fungovat. V rámci systemického přístupu je expert na svůj život ten druhý, a od nás jen potřebuje pomoci objevit, zvědomit svůj potenciál – pak už je většinou schopen si pomoci sám.

Intra- a interindividuální problémy jsou rekonstruovány na úrovni vzorců komunikace a vztahových struktur sociálních systémů (problémový systém, kontextualizace). Intervence, které na tyto vzorce příznivě působí, vyvolávají změny, a přispívají k řešení problémů. Může jít o pochopení, podněcování a aktualizaci existujících kognitivních a interakčních struktur, o překonání problematických vzorců nebo o podporu vývoje.

Když se objeví problém v rámci rodin, firem, týmů apod., není úplně nejšťastnější začít hledat příčinu (nebo viníka). Ona se vždycky nějaká najde, ale většinou vůbec nepomáhá k řešení dané situace. Systemický přístup se tedy zaměřuje přímo na řešení – jak má vypadat ne-problém? Ovšem ve všech svých souvislostech. On totiž někdy problém vůbec není problém – třeba když se dítě začne počůrávat, aby udrželo pohromadě rodiče, kteří v poslední době nějak častěji začínají skloňovat slovo rozvod…

Systemická praxe se v kontextu potřeb organizací napojuje na zdroje partnerů, se kterými pracuje, i systémů, ve kterých pracuje, aby doprovázela stavy, v nichž je eticky oprávněné za partnery dočasně převzít odpovědnost, definovat žádoucí stav a případně také nastavit cesty, které k žádanému stavu povedou. Zříká se normativních cílů vyvstalých z obecných principů morálky či subjektivních axiomů a patologizování, tedy definování všeho defektního a suboptimálního.

V mnoha případech je užitečné, někdy dokonce nezbytné, aby systemický profesionál za toho člověka, s kterým pracuje, převzal odpovědnost, vzal si ho na starost a začal ho řídit (manažer nastavuje výkonové cíle svých podřízených pro naplnění plánu firmy, rodič vychovává dítě tak, aby bylo schopné fungovat v rámci společnosti…). Tato nutnost řízení však není osobní ambicí systemického profesionála – vždy vychází z potřeb a vyšších cílů firmy, školy, rodiny apod.

Systemická praxe není - v souladu se svými teoretickými východisky - zacílena na diagnostické odhalení problémů, na jejich klasifikaci, gnozeologii, genezi, ani na metodologii jejich kauzální změny. Spíše se pokouší v dialogu s partnery rozvíjet popisy, které rozšiřují možnosti všech zúčastněných v oblasti vnímání, myšlení a jednání, a které jejich systém perturbují natolik, že u nich dojde ke strukturálním driftům. Hledá tedy podmínky, s jejichž pomocí partneři (případně celé organizace) mohou aktivovat své zdroje a vnitřní struktury, aby mohli v rámci sebeorganizace dospět ke svým cílům.

Mnozí lidé se obrací na systemické profesionály až v okamžiku, kdy jejich problém je řádně výživný a oni už nevidí cestu ven. Jsou pak překvapeni, že daný profesionál se o tento aktuální středobod jejich života příliš nezajímá – neanalyzuje, nepojmenovává, nedává pilulku ve formě osvědčeného manuálu, jak z toho ven. Spíše se zaměřuje na budoucnost, jak má vypadat žádoucí stav, a přitom umožňuje vytvářet nové vnímání a nové způsoby přemýšlení o nastalé situaci. Leckdy si pak lidé řešení (anebo neřešení) svých problémů uvědomí sami. A říkají: „vždyť je to tak jednoduché, proč mě to nenapadlo dřív!“

Systemické myšlení

Systemickým myšlením rozumíme způsob přemýšlení, který se vyznačuje vysokou komplexitou, přičemž s touto komplexitou systemický profesionál zachází nereducionalisticky. Je to myšlení, ve kterém nepoužíváme pojmy jako objektivní reprezentanty vnějšího světa, ale jen jako znakový a symbolový aparát, prostředek pro intra- či interkomunikaci. Systemické myšlení není deskriptivní, epistemiologické, je konstruktivní, vytvářející v každém svém okamžiku obraz reálného světa a poznání. Je-li tento obraz v dané situaci užitečný, povyšujeme ho na objektivní realitu.

To znamená, že v každém okamžiku jsme schopni zvažovat všechny možné varianty nějaké situace, nějakého řešení a neuzavíráme se do jedné či několika málo alternativ. Vnímáme život a svět v celé jeho komplexnosti, umíme ho nezjednodušovat na jednu víru, teorii, pravdu, pohled… Jsme schopni rozlišovat naše vidění od vidění jiných (i naše vidění teď od našich vidění před i potom) a všem viděním dávat stejnou hodnotu, jako má to naše momentální. Také to znamená, že umíme přemýšlet i tak, jak jsme přemýšleli dosud – nejsme ale odkázáni jen na tento způsob přemýšlení, volíme ho, kdy je to užitečné.

Systemické jednání

Systemické jednání je soubor vnějších pozorovatelných atributů systemického myšlení. Pozorovatel těchto atributů bude popisovat rozdíly mezi tradičním a systemickým jednáním nikoliv v kvantitě či inovativnosti, ale zejména v kvalitě, validitě a reliabilitě tohoto jednání. Je zde důsledně rozlišován mód pomáhajícímód kontrolní (z angl.. „to control“ – řídit, ovládat). Všechny teorie, přístupy, postoje (a další) jsou považovány za rovnoprávné a plnohodnotné, bez nutnosti tvorby dělící normy či hierarchie. Důraz je kladen na viabilitu, efektivitu a spokojenost všech zúčastněných v kontextu vyšších rámců.

Systemickým jednáním označujeme způsob zacházení se sebou samým a s ostatními, který je partnerský, respektuplný a podněcující a současně náročný, otevřený a přímý. Umíme volit mezi vedením člověka k cílům, které považujeme za užitečné nebo nutné a mezi účinnou podporou člověka k tomu, aby si našel sám své cíle a uměl k nim dojít. Při rozvoji systemického jednání nevyměňujeme staré, špatné chování za nové – lepší. Původní chování si ponecháváme a podstatně ho rozšiřujeme, abychom si v každé situaci mohli vybírat z mnoha alternativ, co a jak udělat. Tak zvyšujeme účinnost svého jednání volbou užitečnější cesty.

Systemické vzdělávání

Vzdělání v systemickém přístupu zahrnuje nabytí teoretických a praktických poznatků, reflexi pozadí vlastní životní historie a kontextu profese a průběžnou rozvojovou supervizi vedoucí k neustálé optimalizaci. Systemické vzdělávání vnímá sebe sama jako interdisciplinární; snaží se o rozvíjení integrující perspektivy, navazující na práci různých odborných a profesních skupin v tom kterém jejich pracovním poli.

Pokud se rozhodnete opravdu začlenit systemiku do svého života, čeká vás kromě obligátního studia a tréninku také velká porce sebezkušenosti (práce se sebou samým) a supervize vaší praxe ve zvolené aplikační oblasti. Ale ať jste manažeři, koučové nebo mámy, ono je to propojené. Spousta věcí z manageringu lze využít i ve výchově potomka, a některé speciality např. z koučování se nejlépe vysvětlují na modelu partnerského soužití.

Kde můžete systemiku využít

Management

Management

Kvalifikace k řízení lidí, týmů a firem

Veďte lidi k partnerství, týmovému myšlení, samostatnosti a iniciativnosti, k potřebě být kompetentní a unést i značnou zodpovědnost. Buďte otevření, přímí a velmi nároční, hodně tlačte na výkon a výsledky a dosahujte jich, aniž by se lidé okolo vás přestali cítit bezpečně.

Koučování a poradenství

Koučování a poradenství

Kvalifikace k profesionálnímu koučování

Univerzální využití systemického přístupu. Rozvíjejte jednotlivce, páry a skupiny, podporujte a pomáhejte jim při dosahování vlastních i zadaných cílů nebo při řešení problémů. Rychlý, efektivní a příjemný způsob využitelný tam, kde tradiční přístupy selhávají.

Obchod a marketing

Obchod a marketing

Profesionalizace businessového myšlení a chování

Ucelený systém řízení obchodu. Vytvářejte a udržujte dlouhodobé a hluboké obchodní vztahy, aktivně rozpoznávejte potřeby zákazníků a trhu a účinně ovlivňujte vznik potřeb nových. Optimalizujte obchodní procesy. A celé to – klidně i v krizi – prodejte.

Výchova a vzdělávání

Výchova a vzdělávání

Pedagogický, andragogický a rodičovský postgraduál

Účinně a zajímavě předávejte dětem, studentům i dospělým znalosti, dovednosti, zkušenosti i principy myšlení. Představujte svět tak, aby pro ně byl srozumitelný a uměli v něm spokojeně žít. Vytvářejte s ostatními partnerské vztahy s jasně stanovenými hranicemi. Propojujte teorii s praxí.

Sebeřízení a komunikace

Sebeřízení a komunikace

Akcelerace rozvoje osobnosti

Účinně rozvíjejte a měňte sebe sama, zároveň se mějte rádi a šiřte pohodu také kolem sebe. Rozvíjejte sebeorganizaci a sebeřízení. Rozviňte aktivní přístup k životu, podpořte svou sebejistotu, nezávislost a samostatnost ve všech oblastech života.

Supervize

Supervize

Kvalifikace k profesionální systemické supervizi

Pomáhejte špičkovým profesionálům, aby byli ještě lepší. Aktivizujte jejich zdroje a potenciál a umožňujte jim, aby si nacházeli nové, užitečnější cesty a překonávali překážky. To vše i v případě, kdy nejste experty na daný profesní obor.

Terapie

Terapie

Kvalifikace k profesionální systemické terapii

Zvládněte terapeuticky sami sebe a udělejte si ve svém životě pořádek. Pomáhejte jednotlivcům, párům i rodinám s jejich osobními, vztahovými a rodinnými problémy. Doprovázejte je v těžkých životních situacích, pomáhejte překonat krize.

Sociální systémy

Sociální systémy

Účinné ovlivňování firem, organizací a rodin

Komplexní systémy si zaslouží komplexní přístup. Zvládněte transformace firem, optimalizace procesů, ladění rodinného soužití. Podporujte a akcelerujte žádoucí změny, dělejte takové zásahy, které budou mít prokazatelný a dlouhodobý efekt.

Organizace, které systemiku využívají

Deloitte
Newton university
Extima
Duhovka group
Nobilis tilia
Akademie rodičovství
SKF
JRD
St Consult
Parket Centrum
Diakonie
Laudovka
Respilon
Rocketclub

Zajímá vás systemika?